Opravné položky k zásobám vznikají při inventarizaci majetku, kdy se posuzuje, zda stanovené ocenění zásob odpovídá aktuálním cenám.
Zásoby, které spadají do oběžných aktiv, slouží buď k dalšímu prodeji nebo ekonomickému prospěchu účetní jednotky. Jako takové jsou málo likvidní. Zásoby se oceňují buď pořizovací cenou, reprodukční pořizovací cenou nebo vlastními náklady. U nakupovaných zásob se upřednostňuje pořizovací cena, zatímco pro zásoby, které si účetní jednotka vytváří sama, je nejlepší ocenění vlastními náklady.
Dělení zásob
- materiál
- nedokončená výroba a polotovary
- výrobky
- zboží
- mladá a ostatní zvířata
- poskytnuté zálohy na zásoby
Při inventarizaci může nastat situace, kdy je vykazovaná hodnota zásob jiná než ta účtovaná a právě zde přicházejí ke slovu opravné položky, které pomáhají vyjádřit reálnou hodnotu zásob.
O opravných položkách se však účtuje pouze tehdy, jde-li o snížení hodnoty zásob. Je-li cena naopak vyšší, nejde v tomto případě o opravné položky.
Dle zákona o účetnictví se opravné položky tvoří v případě, kdy snížení hodnoty není trvalé. Může se tak dít během roku i k rozvahovému dni.
Maximální výše opravných položek může být do hodnoty majetku a nemůže vzniknout aktivní zůstatek.
Tvorba opravných položek k zásobám je považována za daňově neúčinný náklad.
Kdy vznikají opravné položky?
Nyní jen dva příklady situací, které si žádají tvorbu opravných položek.
- opravné položky k zásobám, u kterých je malý obrat prodeje nebo jsou staré a na skladě zůstávají tzv. „ležet“
- opravné položky k zásobám, které mají sezónní charakter a dochází k poklesu prodeje – například lyže
Účtování o opravných položkách
Opravné položky se účtují na vrub nákladů souvztažně s příslušným rozvahovým účtem. Pokud pomine důvod pro vykazování opravné položky, tak se opačným zápisem rozpustí nebo zruší.
« zpět na přehled novinek