Ukončení podnikatelských aktivit zpravidla předchází plánované utlumení činnosti, výprodej skladových zásob, vypořádání závazků a pohledávek. Závěrem je nutné určit výši příjmů za závěrečné období a z nich stanovit daň z příjmů. Obecně je tato problematika zakotvena v § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Zde připomeneme, že zohledňujeme ukončení podnikání fyzických osob, které disponují příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů.
Jak určit dílčí základ daně?
Uvedený § 23 v osmém odstavci stanovuje přesný postup stanovení dílčího základu daně z podnikání. Fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění mohou pro určení dílčího základu daně vycházet:
- z účetnictví
- z daňové evidence
- z evidence příjmů
1. Určení dílčího základu daně z účetnictví
Z účetnictví se dílčí základ daně určí zohledněním účetního výsledku hospodaření před zdaněním, ke kterému se připočítají nedaňové náklady a odečtou nedaňové výnosy.
DZD = Výsledek hospodaření + nedaňové náklady – nedaňové výnosy
2. Určení dílčího základu daně z daňové evidence
Dílčí základ daně lze také stanovit z daňové evidence. A to jako rozdíl mezi zdanitelnými příjmy a uplatnitelnými výdaji vynaloženými za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů z podnikání.
DZD = zdanitelné příjmy – daňové výdaje
3. Z evidence příjmů
Podnikatelé, kteří uplatňují náklady prostřednictvím výdajových paušálů, jistě zvolí určení dílčího základu daně z evidence příjmů. Dílčí základ daně se stanoví jako rozdíl mezi příjmy a paušálními výdaji.
DZD = zdanitelné příjmy – paušální výdaje
Dílčí základ daně poslouží v daňovém přiznání k určení výsledné daně z příjmů za zdaňovací období, ve kterém subjekt vykonával podnikatelskou činnost. Obdobně lze postupovat také v případě ukončení nájmu movitých či nemovitých věcí.
« zpět na přehled novinek